Rozšíření
Rašelinné a jiné mokré louky, pramenné mísy, vodní příkopy, okraje tůní, někdy i zatemňované břehy rybníků a prosvětlené bažinné vrbové křoviny na rašelinných půdách. Vachta trojlistá je světlomilná rostlina žijící na zbahnělých půdách často i přeplavených vodou, většinou chudých na živiny. Preferuje kyselé substráty ( pH 4,7 - 7,1). Snáší plné oslunění. Druh rozšířený v oblasti Eurasie a Severní Ameriky, jižněji v horách, na severu nejdále v arktické Sibiři, na jihu nejdále v jižním Japonsku.

Orobinec úzkolistý (Typha angustifolia)

Je druh jednoděložné rostliny z čeledi orobincovité.

Orobinec širokolistý (Typha latifolia)

Nebo někdy také orobinec širolistý je druh jednoděložní rostliny z čeledi orobincovité.

Popis
Jedná se o vytrvalou, cca 1-2,5 m vysokou rostlinu s oddenkem. Listy jsou jednoduché, střídavé, přisedlé, uspořádané do 2 řad. Čepele jsou celistvé, čárkovité se souběžnou žilnatinou, jsou asi 0,8-2 cm široké (tedy širší než u orobince úzkolistého), často jsou trochu sivozelené. Květy jsou v květenstvích, hustých tlustých klasech složených z mnoha květů, někdy se tento typ květenství nazývá palice. Jedná se o jednodomé rostliny, květy jsou jednopohlavné, oddělené do zvláštních částí květenství, dole jsou samičí, nahoře samčí. Jsou to 2 oddělené palice, samičí a samčí, umístěné těsně za sebou. Mezi palicemi je jen malá mezera, nejvýše 2,5 cm, tím se liší od orobince úzkolistého, u kterého je mezi palicemi mezera cca 3-8 cm. Samičí a samčí palice je přibližně stejně dlouhá (podobný orobinec stříbrošedý má samčí palici poloviční až třetinovou oproti samičí). Okvětí je zakrnělé, v podobě laločnatých a vidlicovitých chlupů, uspořádaných do nepravidelných přeslenů. Samčí květy obsahují 3 tyčinky, vzácněji 1-5 tyčinek, nitky jsou na bázi v různé délce srostlé. Pyl se šíří pomocí větru. V samičích květech je gyneceum složené z jednoho plodolistu (monomerické). Semeník je svrchní. Plod je suchý, pukavý, jedná se o měchýřek, který je však velmi drobný a před puknutím vypadá jako nažka. Plody se šíří pomocí větru, létací aparát jsou chlupy okvětí. Samičí palice orobince širolistého jsou za plodu hnědé barvy, protože chlupy v květech nepřesahují blizny.

Výskyt
Orobinec širolistý má rozsáhlý areál, roste Evropě a Asii, v jihovýchodní části Asie a v Austrálii je však nahrazen blízce příbuzným druhem Typha orientalis. Dále roste v Severní Americe a v Mexiku a v některých částech Afriky. V ČR to je hojný druh rozšířený od nížin do podhůří, ve vyšších horských polohách zpravidla chybí. Je to vodní rostlina, často tvořící monospolečenství.

Orobinec nejmenší (Typha minima)

Je druh jednoděložné rostliny z čeledi orobincovité.

Popis
Jedná se o vytrvalou, cca 0,3 - 1 m vysokou rostlinu s oddenkem. Listy jsou jednoduché, střídavé, přisedlé, uspořádané do 2 řad. Čepele jsou celistvé, čárkovité se souběžnou žilnatinou, jsou velmi úzké, jen asi 1-3 mm široké, u kvetoucích rostlin bývají čepele zakrnělé. Květy jsou v květenstvích, hustých tlustých klasech složených z mnoha květů, někdy se tento typ květenství nazývá palice. Jedná se o jednodomé rostliny, květy jsou jednopohlavné, oddělené do zvláštních částí květenství, dole jsou samičí, nahoře samčí. Jsou to 2 oddělené palice, samičí a samčí, umístěné za sebou, nahoře je samčí. Mezi palicemi je malá mezera, ale jindy na sebe palice v podstatě navazují. Palice jsou přibližně stejně dlouhé, ale poměrně krátké, jen 1,5-5 cm. Okvětí je zakrnělé, v podobě chlupů, uspořádených do nepravidelných přeslenů. U orobince nejmenšího u samčích květů chlupy chybí, u samičích jsou přítomny, ale jsou na konci kyjovitě rozšířené. Samčí květy obsahují nejčastěji 3 tyčinky, nitky jsou na bázi v různé délce srostlé. Pyl se šíří pomocí větru. V samičích květech je gyneceum složené z jednoho plodolistu (monomerické). Semeník je svrchní. Plod je suchý, pukavý, jedná se o měchýřek, který je však velmi drobný a před puknutím vypadá jako nažka. Plody se šíří pomocí větru, létací aparát jsou chlupy okvětí.

Výskyt
Orobinec nejmenší roste v Evropě a v Asii, ale jeho areál je značně nesouvislý. V Evropě roste např. v Alpách a v okolí a v horách na Balkáně. V ČR rostl asi před 100 lety poblíž Hrdlořez u Suchdola nad Lužnicí, od té doby nebyl nalezen. Jedná se o vyhynulý druh flóry ČR (A1). Druh roste většinou na březích větších horských řek jako pionýrská rostlina, v ČR nemá jistě pro svůj výskyt tak dobré podmínky jako třeba v Alpách.

Ostřice zobánkatá (Carex rostrata)

Je druh jednoděložné rostliny z čeledi šáchorovité (Cyperaceae).

Popis
Jedná se o rostlinu dosahující výšky nejčastěji 30-100 cm. Je vytrvalá a netrsnatá, s plazivými oddenky a šupinatými výběžky. Listy jsou střídavé, přisedlé, s listovými pochvami. Lodyha je tupě trojhranná až skoro oblá, pod květenstvím jen málo drsná, kratší než listy, celá rostlina je nápadně sivozelená (na rozdíl od podobné ostřice měchýřkaté, která je spíše trávově zelená). Čepele jsou asi 1,5-4,5, vzácněji až 7,5 mm široké, žlábkovité. Bazální pochvy jsou nejčastěji šedavé a tmavočerveně naběhlé, nerozpadavé, bazální jsou bezčepelné. Ostřice zobánkatá patří mezi různoklasé ostřice, nahoře jsou klásky čistě samčí, dole čistě samičí. Samčích klásků bývá nejčastěji 2-4, samičích 2-3, zvláště dolní je dlouze stopkatý a za plodu převislý. Dolní listen je delší nebo stejně dlouhý jako celé květenství. Okvětí chybí. V samčích květech jsou zpravidla 3 tyčinky. Čnělky jsou většinou 3. Plodem je mošnička, která je 3,6-5,8 mm dlouhá, vejčitá, bledě žlutozelená, kolmo odstálá a nafouklá, na vrcholu náhle zúžená do asi 1-1,5 mm dlouhého dvouzubého zobánku. Podobná ostřice měchýřkatá má mošničky odstálé v ostrém úhlu a na vrcholu pozvolna zúžené v zobánek, nikoliv náhle. Každá mošnička je podepřená plevou, která je za zralosti rezavě hnědá se zeleným kýlem a na okraji s bílým lemem. Kvete nejčastěji v květnu až v červenci.

Rozšíření
Ostřice zobánkatá roste ve větší části Evropy, chybí nebo je vzácná na jihu. Dále roste na Sibiři a v Severní Americe. V ČR roste nížin po subalpínský stupeň, častější je však ve vyšších polohách. Je to druh rašelinišť a rašelinných luk, někdy roste i v mokřadních olšinách.

Ostřice zlatá (Carex riparia "Aurea")

Popis
Trsnatá rostlina vysoká 60 - 150 (-200) cm. Lodyha přímá ostře 3-hranná, hrubá, drsná. Listy o málo delší než lodyha, 6 -18 mm široké, ploché, drsné, tuhé, pochvy sivohnědé, nerozpadavé, bazální bezčepelové. Soukvětí z 3 až 10 klasů horní (2-) 3-5 (-6) samčí, hrubě válcovité, dlouhé 2 - 6 cm, sblížené, dolní se štětinovým listenem, dolní klasy (2-5) samičí, válcovité, až 10 cm dlouhé a 12 mm široké, husté, horní málo oddělené, dlouze stopkaté, listeny listovité, dolní delší jako soukvětí, samičí plevy vejcovitě kopinaté. Kvete od (dubna) května do června.

Rozšíření
Druh s euroazijským areálem. V Evropě se vyskytuje téměř na celém kontinentě – od Skandinávie na severu až do Středomoří, na severu Afriky (Alžírsko, Maroko). V Asii na jihu od Iránu, Sýrie a Turecka přes střední Asii až po západní Sibiř a Čínu.
V České a Slovenské republice se vyskytuje roztroušeně v teplejších oblastech a nížinách obou států, v podhůří a kotlinách jen vzácně.

Pomněnka bahenní (Myosotis palustris)

Popis
Známá vytrvalá bylina s lodyhou lysou, odstále nebo přisedle chlupatou a někdy 50 až 70 cm vysokou. Lodyha vyrůstá z plazivého oddenku a v dolní části je čtyřhranná od sbíhajících listů. Listy jsou podlouhle kopinaté, dolní krátce řapíkaté, horní přisedlé. Trubkovité květy jsou sestaveny v koncových dvojvidlanech. Květy jsou zprvu růžové, pak „pomněnkově“ modré. Uvnitř trubky jsou kvítky žluté. Výjimečně se objevují květy růžové a kvete na jaře a v létě. Plod je leskle červenohnědá tvrdka. Nejedná se o akvarijní, ale o jezerní rostlinu, se kterou se můžeme setkat i v našich podmínkách, a roste hlavně v mokřinách s bohatým dnem. Rozmnožuje se dělením a semeny.

Rozšíření
Myosotis zahrnuje asi 80 druhů, které rostou nejvíce v Eurasii, v horách tropické jižní Afriky, na Nové Guineji a na Novém Zélandu.

Přeslička japonská (Equisetum japonicum)

Popis
Je robustní vysoká přeslička světle zelené barvy s hnědými kolénky. Dorůstá výšky 71-80 cm. Řadí se mezi bahenní a vlhkomilné rostliny. Vyhovuje ji mělký okraj (do 15 cm hloubky), hlubší mělčina (do 30 cm hloubky) nebo 10 cm nad hladinou se stanovištěm v polostínu. Výskyt ve stojatých vodách.

Další varianta přesličky je přeslička prostřední. Není tak robustní a vysoká jako přeslička japonská, jinak má obdobné vlastnosti a potřeby.

 

Puškvorec obecný (Acorus calamus)

Je léčivá rostlina z čeledi puškvorcovité.

Popis
Puškvorec obecný je vytrvalá bylina dorůstající výšky nejčastěji 50-150 cm. Na bázi vyrůstá z až 3 cm silného plazivého oddenku. Celá rostlina je charakteristická svou nápadnou aromatickou vůní, což je nápadné zvláště při rozlomení oddenku. Lodyha je tříhranná. Listy jsou střídavé, dvouřadě uspořádané, přisedlé, na bázi s listovými pochvami. Čepele mají mečovitý tvar, jsou dlouhé nejčastěji 50-125 cm, a 0,7-2 cm široké, na okraji někdy trochu zvlněné. Květy jsou uspořádané do květenství, kterým je mnokvětá válcovitá palice, která se směrem k vrcholu zužuje. Zpočátku je zelená, později hnědne, dorůstá délky 5-9 cm. Je sice vrcholová, ale vypadá jako boční, neboť podpůrný listen (toulec) palice působí dojmem pokračování lodyhy. Je 20-90 cm dlouhý a na první pohled spíše připomíná list. Květy jsou velmi drobné, uspořádané v palici do šroubovice. Okvětí je zelenavé, složené ze 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3). Tyčinek je 6, ve 2 přeslenech (3+3). Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. V České republice kvete nejčastěji v červnu až v červenci. Plody se u puškvorce obecného nevytvářejí, jedná se o sterilního triploida. U blízce příbuzných druhů, které však v ČR nerostou, se vytvářejí červené bobule.

Výskyt
Pochází z Asie, původní areál zahrnoval jižní Čínu, již ve starověku byl však zavlečen do Indie, odkud se šířil dál. V současné době roste po celé Evropě, v Asii a v Severní Americe a v dalších oblastech. V Asii a v Severní Americe rostou další blízce příbuzné druhy, které plody vytvářejí. Je to mokřadní rostlina, nejčastěji roste na březích stojatých a pomalu tekoucích vod. Může vytvářet monodominantní porosty řazené do asociace Acoretum calami. Na území ČR se objevil v 16. století. V současnosti roste v roztroušeně, až hojně po celém území ČR, hlavně však v teplejších oblastech, ve vyšších horských polohách chybí. V posledních desetiletích vlivem nepříznivých hospodářských zásahů spíše ustoupil.

Plavín štítnatý (Nymphoides peltata)

Někdy také nazývaný plavín leknínovitý, je vytrvalá sladkovodní bylina z čeledi vachtovitých, rostoucí ve stojatých, nebo mírně tekoucích vodách.

Popis
Je to vodní rostlina připomínající na první pohled leknín. V bahně ukotvený kořen je silně rozvětvený. Vyrůstají z něho oddenky, které se v uzlinách s adventivními kořeny silně větví na lodyhy ponořené těsně pod hladinou a ty se vzájemně proplétají, opět vytvářejí uzliny a dále se větví. Pokud uzlina zakoření v bahně, vytvoří se další kořen. Rostliny společně vytvářejí tzv. plovoucí rohož, je obtížné definovat jedince.

Z některých uzlin vyrůstají stvoly s kožovitými listy na vodě splývajícími a stopky květů. Listy s dlouhými řapíky vyrůstají vstřícně nebo ve tří až čtyř četných přeslenech. Čepele mají celistvé, srdčitě okrouhlé až široce vejčitě okrouhlé, nahoře lesklé, tmavě zelené, dole šedozelené nebo nachové.

Květy s nestejně dlouhými stopkami vyrůstající ve svazečcích po 2 až 5, a z úžlabí listů rozkvétají nad hladinou. Pětičetný kalich má cípy dlouze kopinaté. Pět zlatožlutých obvejčitých korunních lístků je na okraji brvitých a mají široký vystouplý pruh. Tyčinek v květu je pět a jsou nitkami srostlé s korunou. Svrchní semeník má různě dlouhé čnělky, heterostilie pro zamezení samoopylení.

Vykvétá v červnu až srpnu, po odkvětu se květ stahuje pod vodu. Jeho stopka se ohýbá a kališní lístky se stahují, uzavírají oplodněný semeník. Dozraje v jednopouzdrou pukající vejčitou tobolku s mnoha plochými semeny opatřenými háčky, které se zachycují za peří ptáků, nebo vydrží dlouho plavat po hladině. Rostlina se také úspěšně množí vegetativně z ulomených oddenků.

Výskyt
Je to rostlina boreálního (mírně studeného) klimatu. Pochází z Eurasie a je rozšířena v Evropě hlavně v západní a jižní a ostrůvkovitě ve střední a východní, v Asii v severních částech Indie a Ruska a v jižních oblastech Číny a Japonska. Druhotně je zavlečena na východ i západ USA.

V České republice z volné přírody postupně mizí, vyskytuje se velice vzácně, nachází se pouze na osmi lokalitách v jihovýchodních, jižních a východních Čechách, na Ostravsku, Hané a jižní Moravě.

Pryskyřník plamének (Ranunculus flammula)

Popis
Vytrvalá, 20 až 50 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, vystoupavá nebo poléhavá, větvená, rýhovaná, lysá nebo řídce chlupatá, plná. Přízemní listy s pochvami, dlouze řapíkaté, kopinaté až vejčité, nedělené, celokrajné nebo mělce zubaté, lysé. Lodyžní listy přisedlé, podlouhlé, celokrajné, nedělené. Květy v průměru do 1,5 cm, žluté, lesklé, 5 četné. Kvete v V až IX.

Výskyt
Vlhké louky, mělké stojaté vody, příkopy, rašeliniště, lesní cesty, břehy potoků, preferuje půdy mokré až občas zaplavované. V ČR hojný od nížin do horských oblastí (max. asi 1000 m n.m.), celkově roste v Evropě vyjma jižního Španělska a Sicílie, ve Středozemí zejména v horských oblastech, izolovaně ve Střední Asii, severní Africe a Severní Americe.

Prustka obecná (Hippuris vulgaris)

Popis
Vytrvalá vodní nebo bažinná rostlina. Vyrůstá z plazivého oddenku v bahně přímou, jednoduchou, dlouhou plovoucí lodyhou, hustě porostlou přesleny čárkovitých lístků. Lodyha nevětvená, 5–150 cm dlouhá, listy v přeslenech po 8–15, u ponořených lodyh měkké, až 10 cm dlouhé, u vynořených tuhé, jen 4 cm. Na vrcholu lodyhy, vyčnívajícím nad vodu, vyrůstají v paždí lístků drobné zelenavé kvítky. Kvete od května do srpna. Plod tvoří malá peckovička (nažka). Je nenáročná a rychle se rozrůstá. Je ohroženým druhem.

Výskyt
Roste ve stojatých a mírně tekoucích vodách, v bažinách, v příkopech, na okrajích a březích rybníků, tůní či odvodňovacích kanálů. Okysličuje vodu, je stanovištěm rybí potravy a podkladem pro tření ryb. U nás se vyskytuje v pásmu od nížin po pahorkatiny, v Alpách však až do výšky 2 000 m n. m.

Kosatec žlutý (Iris pseudoacorus)

Je vytrvalá chráněná bylina z čeledi kosatcovitých.

Popis
Kosatec žlutý je vytrvalá rostlina, jejíž výška se pohybuje v rozmezí 50 – 150 cm. Vyrůstá z tlustého plazivého a rozvětveného oddenku, tvořícího propletenou síť jednotlivých ramen o průměru 1 – 4 cm, s kořeny, sahajícími do hloubky 10 – 20 cm, výjimečně až 30 cm. Listy jsou dvouřadě uspořádané s mečovitým tvarem, kratší nebo stejně dlouhé (obvykle 50 – 100 cm) jako stonek, ke kterému jsou obráceny hranou, široké 1 – 3 cm. Zbarvené jsou světle zeleně. Stonek je okrouhlý a na jeho konci je několik květů. Květy 8 – 10 cm v průměru, jsou žluté (vzácně až bílé), vnější 3 okvětní plátky jsou na vnitřní straně tmavě žilkované, bez chlupů a větší než vnitřní plátky, které jsou vzpřímené. Kvete v květnu až červnu. Plodem je podlouhlá, trojboká tobolka. Semena jsou světle hnědá, tečkovaná, okrouhlého, zploštěle diskovitého tvaru o průměru 2 – 5 mm a tloušťce 0,5 – 3 mm. Šíří se buď vegetativně pomocí oddenku, nebo semeny, která jsou rozšiřována vodou nebo ptáky.

Výskyt
Kosatec žlutý je rozšířený téměř po celé Evropě s výjimkou Skandinávie a vysokých hor, dále se vyskytuje rovněž v Asii a severozápadní Africe. V ČR se vyskytuje roztroušeně po celém území, mimo horské oblasti. Pěstuje se jako okrasná rostlina v mírném pásu zeměkoule. Zdomácněla v USA, kde je považována za invazivní druh a na Novém Zélandu.

Bažiny, vlhké příkopy, břehy, lužní lesy, rákosiny, preferuje půdy bahnité a bohaté na živiny, zejména na dusíkaté látky. Vyhovují jí spíše kyselé půdy (pH 3,6 –7,7). Tato místa musí být alespoň občas zaplavované. Hojně se vyskytuje v teplejších oblastech na březích vodních ploch.

Kosatec samozřejmě nemusí být pouze ve žluté barvě květu, hodně oblíbená je bílo modrá varianta, kterou nabízíme k prodeji.

Kyprej obecný (Lythrum salicaria)

Popis
Vytrvalá, 30 až 200 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, tupě až křídlatě 4hranná, dole lysá, výše srstnatá. Dolní lodyžní listy vstřícné nebo v přeslenech, vejčité nebo kopisťovité, přisedlé, střední lodyžní listy vstřícné nebo střídavé, podlouhle až čárkovitě kopinaté, přisedlé až poloobjímavé, horní listy střídavé, čárkovitě kopinaté, všechny listy celokrajné nebo jemně pilovité. Květy po 2 až 6 ve skupinách, dohromady skládají 10 až 20 cm dlouhé klasy, 6četné, červenofialové, vzácně červené nebo bílé. Kvete v VI až IX.

V ČR v nížinách a pahorkatinách dosti hojně až roztroušeně, ve vyšších polohách roztroušeně až vzácně. Celkově roste v Evropě na severu po Skotsko a jih Skandinávie, ve Finsku a v evropském Rusku asi po 67° severní šířky, na Altaji, na jihu zasahuje na sever Afriky, do Malé Asie, Íránu a Afghánistánu, izolovaně se vyskytuje v Číně, Koreji, Japonsku a na Sachalinu, zavlečen byl do Severní Ameriky.

Výskyt a stanoviště
Vlhké, alespoň krátkodobě zaplavované louky, břehy, rákosiny, vlhké příkopy, strouhy, mokřady, rašeliniště, bažinné lesy, preferuje půdy střídavě vlhké až bahnité, kyselé, dusíkaté a stanoviště slunná, méně polostinná.

V ČR v nížinách a pahorkatinách dosti hojně až roztroušeně, ve vyšších polohách roztroušeně až vzácně. Celkově roste v Evropě na severu po Skotsko a jih Skandinávie, ve Finsku a v evropském Rusku asi po 67° severní šířky, na Altaji, na jihu zasahuje na sever Afriky, do Malé Asie, Íránu a Afghánistánu, izolovaně se vyskytuje v Číně, Koreji, Japonsku a na Sachalinu, zavlečen byl do Severní Ameriky.

Stolístek vodní (Myriophyllum aquaticum)

Popis
Stolístky patří mezi oblíbené jezírkové rostliny, ale tento druh nerad setrvává v ponořené formě. Vyhovuje mu jen mělká voda nebo vlhký substrát. Je velmi nenáročný na vlhkost vzduchu i na teplotu, která může kolísat od 30°C až k bodu mrazu, ale je poněkud náročnější na světlo. V těchto podmínkách poléhavé lodyhy rychle rostou, větví se a brzy vytvoří hustý koberec o výšce asi 15 cm. Listy jsou 3-5 cm dlouhé. Je proto výbornou nižší vlhkomilnou krycí rostlinou pro široké použití. Rostou velmi rychle, takže je nutné jednotlivé rostliny zaštípnout, aby nestínily nižším rostlinám. V našem klimatu není zaručeně zimovzdorná a zcela ponechaná osudu často vymrzá. Proto část rostlin pěstujeme v kontejneru, který na zimu ponoříme do nezámrzné hloubky. Tyto rostliny tvoří z jara po přechodnou dobu hnědočervenou ponořenou formu. Po vyzvednutí kontejneru, nebo dosáhnou-li lodyhy hladiny rostlina přechází do vynořené formy a rychle se rozrůstá. Ale nejjistější je přes zimu umístit kontejner ve světlé mrazuprosté místnosti nebo ve skleníku.

Výskyt
Severní Amerika Jižní Amerika (oblasti bez tuhých zim)

Šípatka střelolistá (vodní) (Sagittaria sagittifolia)

Popis
Vytrvalá  vodní a bažinná rostlina s dlouze řapíkatými listy v přízemní růžici s charakteristickým tvarem vyrůstají na konci šlahounovitě větveného oddenku. Je vysoká až 100 cm. Listy jsou nejdříve úzké submerzní, poté vzplývavé a později vyrůstají z vody a tvoří střelovitou čepel na dlouhém řapíku. 
Od června do konce léta tvoří na dlouhém květním stvolu bílá latovitá květenství s květy po třech v přeslenu. Květy jsou jednopohlavné, se třemi bílými korunními plátky s fialovou skvrnou na bázi.
Má ráda stojaté a pomalu tekoucí vody, ale dokáže růst i ve vodách proudících, kde tvoří pouze vzplývavé, velmi dlouhé listy. U rostlin, které rostou na souši, jsou listy velice drobné (v rozmezí 2-7 mm x 2-8 cm). Forma listové růžice. Rozmnožuje se odnožemi - dělením oddenků.

Výskyt
Tato rostlina je rozšířena v Evropě a v západní Asii. Na pěstování je středně náročná a vyžaduje osluněnné stanoviště. Může růst v jezírku, spíše v jeho zadní části na mělčině.

Dobrý úkryt pro ryby i místo výtěru.

Šťovík krvavý (Rumex sanguinea)

Popis
Je rostlina bahenní a vlhkomilná. Je vysoká 51-60 cm a je velmi ozdobný s výrazně červenými žilkami na listech. Obsahuje kyselinu šťavelovou, šťavelan (díky kterýmžto látkám chutná kysele), antrachinonové deriváty, organické kyseliny, vitamín C, oxalát draselný, flavonové glykosidy, minerální látky aj. Barva květu je zelená a kvete od června do srpna.

Stanoviště
Této rostlině vyhovuje polostín až přímé slunce na mělkém a hlavně vlhkém okraji vody (hloubka do 15 cm). Na půdu nenáročná rostlina.

Modráska srdčitá (Pontederia cordata)

Překrásná mokřadní rostlina z oceanického klimatu na východě severoamerického kontinentu.

Popis
Modráska srdčitá je statná bahenní rostlina, vysoká 30 – 80 (100) cm. Má plazivý oddenek v bahně, z něhož vyrůstá trs masitých srdčitých listů s dlouhým řapíkem (čepele jsou dlouhé až 25 cm a široké 6 cm). Květenství je až 15 cm dlouhý mnohokvětý klas, složený z nepravidelných květů s fialovomodře zbarveným okvětím. Po odkvětu dozrávají jednosemenné nažky.

Podle dosavadních zkušeností tento choulostivý druh dobře přezimuje i v teplých částech Čech, pokud je hlouběji ponořena ve vodě 40 - 60 cm ne na břehu.

Výskyt
Modrásky jsou domovem v Americe, kde rostou od Floridy po Argentinu. Modráska srdčitá místy zplaněla v jižní Evropě.

Halucha dutá (Oenanthe fistulosa "Flamingo")

Popis
Flamingo - vyznačuje se  světlerůžovými květy. Při správném vysazení je zimovzdorná a potřebuje přímé slunce. Dorůstá výšky 0,5 - 1,5 m. Patří mezi jednoletky či dvouletky. Vytváří rovnou poléhavou větvenou lodyhu s dutým středem. Množí se výhony. Vyhovují ji pomalu tekoucí nebo stojaté vody, bahnitá místa nebo jiné zavodněné plochy, nejlépe bohaté na dusík. Povrch je jemně vroubkovaný. Plodem je dvounažka.

Výskyt
Stanoviště této rostliny je v polostínu. Je to rostlina bahenní a vlhkomilná, a proto je potřeba ji vysadit na mělký okraj vody a to do hloubky 10 - 15 cm.

Rákos obecný (Phragmites australis)

Je velmi statná vytrvalá tráva dorůstající 1 - 4 m (někdy až 6 m).

Popis
Rákos má podzemní, větvené až 4 m dlouhé oddenky, které v bahnité půdě vyhánějí až 10 m dlouhé kořenující výhonky. Z nich v uzlinách vyrůstají silná vzpřímená stébla s široce čárkovitými až 0,5 m dlouhými listy. Na vrcholu stonku vyrůstá velká mnohokvětá lata dlouhá až 50 cm. Větve laty jsou chlupaté, klásky kopinaté, tmavohnědé, 3 - 7květé. Dolní květy jsou prašníkové, ostatní oboupohlavné. Květy mají na bázi s dlouhými chloupky, s nimiž jsou spojeny malé ochmýřené obilky, které se mohou dále šířit větrem čí vodou.  Kvete od června do září. Po dozrání mají poměrně dobrou klíčivost, kterou rychle ztrácejí. Na orné půdě převládá vegetativní způsob rozmnožování.

Výskyt
Rákos je v dnešní době rozšířen po celém světě na březích tekoucích i stojatých vod, v bažinách, vodních příkopech, ale též jako velmi úporný plevel na vlhkých polích od nížin do teplejších podhorských oblastí zapleveluje všechny plodiny. Nebezpečné nejsou na polích obilky, jelikož se na obdělávaných plochách většinou rozšiřuje vegetativně.

Zevar jednoduchý (Sparganium emersum)

Je druh jednoděložné rostliny z čeledi zevarovité.

Popis
Jedná se o vytrvalou bažinnou až vodní rostlinu s oddenkem, kořenící v zemi, dorůstají výšky nejčastěji 20-60 cm. Listy jsou jednoduché, střídavé, přisedlé, uspořádané do 2 řad. Listy mohou být vzpřímené nebo u zaplavených rostlin i plovoucí na hladině. Čepele jsou celistvé, čárkovité, trojhranné, se souběžnou žilnatinou, jsou asi 4-10 mm široké, plovoucí listy mohou být široké až 18 mm. Květy jsou ve složených květenstvích, hustých kulovitých hlávkách, hlávky jsou uspořádány do jednoduchého hroznu (nikoliv do laty jako je tomu u zevaru vzpřímeného). Jedná se o jednodomou rostlinu, květy jsou jednopohlavné, oddělené do zvláštních částí květenství, dole jsou hlávky samičí, nahoře samčí. Samičích hlávek bývá 3-6, samčích 3-10. Okvětí je šupinovité, volné, v 1-2 přeslenech. Okvětních lístků 3-4, vzácněji 1-6, okvětní lístky jsou na špičce světle hnědé. Samčí květy obsahují 3 tyčinky, vzácněji 1-6 tyčinek (závisí to na poloze květu v květenství). Pyl se šíří pomocí větru. V samičích květech je gyneceum složené nejčastěji z 1 plodolistu, je monomerické. Semeník je svrchní. Plodem je peckovice s 1 peckou nebo oříšek, také záleží na interpretaci.

Výskyt
Zevar jednoduchý roste v Evropě, v Asii a v Severní Americe. Severoamerické rostliny jsou však některými autory řazeny do samostatného druhu Sparganium multipedunculatum a jihoasijské do druhu Sparganium stenophyllum. V České republice roste celkem běžně od nížin až po nižší horské polohy.

Žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica)

Je druh jednoděložných rostlin z čeledi žabníkovité.

Popis
Jedná se o vytrvalou bahenní až vodní rostlinu, dorůstá výšky cca 20-100 cm s hlíznatým oddenkem. Listy jsou řapíkaté, uspořádány do přízemní růžice, čepele jsou vejčité, eliptické až kopinaté, na bázi většinou srdčité až uťaté, jen málokdy klínovité. Květy jsou uspořádány do květenství, jedná se o přeslenatou vrcholovou latu. Okvětí je rozlišeno na kalich a korunu. Kališní lístky jsou 3, korunní také 3, korunní lístky jsou bílé, nikoliv narůžovělé jako u podobného žabníku kopinatého. Květy se otevírají hlavně odpoledne. Gyneceum je apokarpní. Čnělka je přímá a bliznová část zabírá jen 1/8-1/3 délky čnělky. Plodem jsou nažky uspořádané v souplodí.

Výskyt
Žabník jitrocelový roste v rozsáhlých oblastech Evropy a Asie. Ze Severní Ameriky je udáván jako nepůvodní z Aljašky, jinak tam je nahrazen příbuznými druhy Alisma subcordatum a Alisma triviale. V ČR roste celkem hojně od nížin do podhůří. Vyskytuje se hlavně při březích vod, v různých zbahnělých a zavodněných příkopech a často též na obnažených dnech, hojný ve společenstvech obojživelných rostlin.

Kosatec kaempferův (Iris kaempferi)

Je bahenní a vlhkomilná rostlina, která má ráda mělké okraje vody do hloubky 15 cm. Rostlina dorůstá 71-80 cm na stanovišti slunném až v polostínu. Barva květu - fialová.

Popis a péče
Choulostivější, vyžaduje slunnou polohu, nejlépe na kraji jezírka vysychajícího na zimu, nesnáší vápenitou půdu. Přes léto roste ve vodě. Můžeme pěstovat ve velkých květináčích; abychom dodrželi v zimě sucho, raději přeneseme do bezmrazé místnosti. Použití: zahradní rybníček - vlhký okraj, mělčina. Zimovzdorný kosatec vyžadující větší vlhkost substrátu. Zejména přes léto substrát může být i zaplaven. U nás ještě není pěstován v různých podmínkách dostatečně dlouho, aby poznatky nabyly obecné platnosti, ale vcelku se jeho pěstování v našem klimatu jeví jako bezproblémové a kultivary tohoto druh velmi perspektivní. Z přírodní formy s modrými květy bylo totiž vyšlechtěno mnoho kultivarů lišících se barvou i tvarem květů.

Sítina rozkladitá (Juncus effusus) 

Popis
Vytrvalá, hustě trsnatá, jasně zelená bylina, vysoká 30–150 cm, s krátkým oddenkem. Lodyha je přímá, bezlistá, s bezčepelnými pochvami na bázi, hladká, jemně rýhovaná, nepřehrádkovaná. Přízemní listy jsou podobné lodyhám. Květenstvím jsou mnohokvěté kružele, většinou volně rozložené, vzácně klubkovitě stažené. Listen je úzce pochvatý, pokračuje ve směru lodyhy, a je mnohem delší než zdánlivě postranní květenství. Okvětí je hnědé, plátků je šest, jsou stejnotvaré, vejčitě špičaté, delší než vejcovité tobolky. Semena jsou drobná, vejčitá.

Rozšíření
Druh se širokým rozšířením v téměř celé Evropě, na Azorských ostrovech, dále roste ostrůvkovitě v Malé Asii, Zakavkazí, severním Íránu, izolovaně na Sibiři a v Africe. V nominátní varietě i varietách odlišných se vyskytuje v Americe (Severní Amerika, na jihu od jižní Brazílie až do Patagonie), jihovýchodní Asii, Austrálii, na Novém Zélandu, na Sundských ostrovech a Filipínách. U nás a na Slovensku roste hojně po celém území.

Přeslička poříční neboli přeslička říční (Equisetum fluviatile)

Je rostlina z oddělení přesličky, jehož jediným recentním rodem je rod přeslička v širším pojetí (Equisetums.).

Popis
Přeslička poříční je vytrvalá, výtrusná bylina vysoká nejčastěji 30 - 150 cm, vyrůstající z článkovitého oddenku. Na rozdíl od přesličky rolní nemá přeslička poříční sezónní dimorfismus, fertilní lodyha s výtrusnicovým klasem se nijak výrazně neliší od lodyh sterilních. Lodyhy se zpravidla ve střední a dolní části přeslenitě větví, ale někdy se nevětví vůbec. Střední dutina zabírá 3/4-9/10 průměru stonku, což je mnohem více než u většiny jiných přesliček. Jako u ostatních přesliček se v každém uzlině nachází pochva, což jsou vlastně bočně srostlé přeslěnitě uspořádané listy, nahoře mají listy volné konce a tvoří zuby pochvy. Výtrusnicový klas je solitérní, vrcholový, s tupou špičkou. O životním cyklu přesliček viz přeslička.

Stanoviště
Jedná se o mokřadní rostlinu, rostoucí přímo z vody nebo ve velmi vlhkém prostředí, dlouhodové vyschnutí snáší špatně. Na okrajích některých tůních a rybníků tvoří monocenózy, které mají charakter rákosin (sv. Phragmition communis, as. Equisetetum fluviatilis).

Rozšíření
Roste v Evropě, Asii a v Severní Americe. V ČR dosti běžný druh, častější je spíše v nižších a středních polohách, nad 1000 m n. m. většinou už chybí.

Blatouch bahenní (Caltha palustris)

Je bylina rostoucí na podmáčených stanovištích od nížin do hor. Blatouch bahenní je rostlina suchozemská. Nežije ponořená celá ve vodě. Vyžaduje však hodně vody, bez ní rychle vadne. Je mírně jedovatá, proto se jí býložravci vyhýbají.

Popis
Vytrvalá bylina, 10 až 60 cm (někdy až 100 cm) dlouhá, lodyha poléhavá nebo vystoupavá, silná, lysá, dole často načervenalá, na uzlinách někdy kořenující. Listy tmavě zelené, někdy lesklé, lysé, dole dlouze řapíkaté, v horních partiích přisedlé. Listová čepel srdčitá až ledvinovitá, vroubkovaná až zubatá nebo celokrajná. Listy po odkvětu vetší (až 25 cm), ostře zubaté až pilovité. Květy oboupohlavní, jednotlivé nebo po 2 i více, 5 i vícečetné, žluté, lesklé, vzácně až oranžové. Kvete v IV až VI, jednotlivě občas i později. 
V ČR se vyskytují 4 poddruhy, které se liší zejména tvarem plodu.

Stanoviště
Vlhká a bahnitá místa, v blízkosti potoků a rybníků, močálové louky, vlhké křoviny, rákosiny, lužní lesy apod.

Rozšíření
V ČR místy dosti hojně, vyskytuje se od nížinných poloh až po horské. V Evropě rozšířen po celém kontinentu až po Island (v Alpách např. až do výšky 2500 m n.m), na jihu však jen vzácně. Vyskytuje se i v severních a mírných oblastech Asie (např. v Tibetu a v okolí Beringovy úžiny) a v arktických a severních oblastech severoamerického kontinentu.

Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus)

Je druh jednoděložných rostlin z čeledi šmelovité (Butomaceae).

Čeleď šmelovité (Butomaceae) je monotypická, jediným rodem je šmel (Butomus L.) a jediným druhem je šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) .

Popis
Jedná se o vytrvalou bahenní až vodní rostlinu s oddenky, dorůstá výšky cca 50-140 cm. Je to jednodomá rostlina s oboupohlavnými květy. Listy jsou nahloučeny na bázi, jsou jednoduché, přisedlé až trochu řapíkaté, střídavé, uspořádané dvouřadě, jsou až 150 cm dlouhé a 1 cm široké. Čepele listů jsou celistvé, čárkovité, dole žlábkovité a slabě trojhranné, žilnatina je souběžná. Květy jsou v květenstvích, jedná se o zdánlivý okolík, ve skutečnosti se však jedná o stažené vrcholičnaté květenství zvané šroubel, květenství je podepřeno 3 listeny. Květy jsou pravidelné, cyklické, na relativně dlouhých stopkách. Okvětí je složeno ze 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech, okvětní lístky jsou slabě rozděleny na kalich a korunu, kdy vnější přeslen je spíš zelenější a vnitřní spíše barevnější. Okvětní lístky jsou asi 10 až 15 mm dlouhé, vnitřní jsou spíše nazelenalé, vnější bělavé, růžové až purpurové. Tyčinek je 9 ve 2 přeslenech, 6+3, ve vnějším přeslenu se totiž tyčinky větví, jedná se tak o 3 páry, nejsou srostlé s okvětím, vnitřní tyčinky jsou delší než vnější. Gyneceum je složeno ze 6 plodolistů, v 1 přeslenu, je apokarpní (ale někdy na bázi plodolisty trochu srostlé), semeník je svrchní. Plod je suchý, pukavý, v souplodí, jedná se o měchýřky.

Rozšíření 
Šmel okoličnatý je rozšířen v Evropě, v Asii, ve východní Asii je však jeho areál rozdroben, roste i v severní Africe. V Severní Americe není původní, ale je zde místy zdomácnělý a chová se zde i jako invazní rostlina. Druh je dosti variabilní ve svém rozsáhlém areálu, proto byly popsány i nějaké variety, poddruhy, někdy až druhy. Tento článek se však s druhovým pojetím těchto odchylek neztotožňuje stejně jako většina současné literatury. V ČR roste převážně v nížinách a pahorkatinách Čech i Moravy, v chladnějších oblastech většinou chybí. Vyskytuje se hlavně na březích vod.

Ďáblík bahenní (Calla palustris)

Je druh jednoděložných rostlin z čeledi árónovité (Araceae). Rod ďáblík (Calla) obsahuje podle pojetí většiny současných autorů pouze 1 druh: ďáblík bahenní (Calla palustris). Jiné rostliny kdysi popsané v rodě Calla nebo nakombinované do rodu Calla dnešní autoři zpravidla řadí k jiným rodům nebo je řadí pod Calla palustris jako vnitrodruhové ranky. Stejně tak pokojové rostliny lidově nazývané kala patří k jiným rodům z čeledi árónovité.

Popis
Jedná se o mokřadní rostlinu s oddenky. Je vytrvalá, jednodomá s oboupohlavnými i jednopohlavnými květy. Listy jsou řapíkaté, střídavé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou široce vejčité až okrouhlé 5-14 cm dlouhé a podobně i široké. Květy jsou v květenstvích, ve ztlustlých klasech, někdy se tento typ květenství nazývá palice. Květenství podepřeno nápadným listenem, který tvoří toulec, nejčastěji 3-8 cm dlouhý, uvnitř bílý, vně zelenavý. Květenství se skládá z mnoha květů, které jsou uspořádány do spirály a pokrývají palici až k vrcholu. Na spodu palice jsou oboupohlavné květy, na vrcholu přecházejí do samčích květů. V ČR kvete nejčastěji od května do července. Okvětí chybí. Tyčinek je 6-12, vnější tyčinky mají širší nitky než vnitřní. Gyneceum je složeno z 1 plodolistu, je monomerické, semeník je svrchní. Plody jsou dužnaté, jedná se o bobule uspořádané do plodenství, bobule jsou za zralosti červené barvy.

Rozšíření
Ďáblík bahenní patří mezi cirkumpolární druhy, je rozšířen v chladnější části mírného pásma a v boreálním pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Roste roztroušeně v územích s vhodnými biotopy od nížin do podhůří. Nejčastěji ho najdeme v mokřadních olšinách sv. Alnion glutinosae, ale přechází i na břehy vod a okraje rašelinišť.

Vrbina penízková (Lysimachia nummularia)

Popis
Vytrvalá, zcela nebo téměř lysá, 10 až 45 cm dlouhá bylina. Lodyha plazivá, kořenující, nevětvená nebo jen málo. Listy vstřícné, křižmostojné, krátce řapíkaté, eliptické až okrouhlé (jako penízky, odtud název rostliny), celokrajné, s oranžově červenými nádržkami (tečkami) o průměru 0,1 až 0,5 mm. Květy jednotlivé vyrůstají v paždí listů, stopkaté, sytě žluté. Kvete v V až VII.

Stanoviště
Lužní lesy, vlhké lesní světliny, parky, zahrady, příkopy, břehy, vlhké louky, na půdách vlhkých, špatně propustných, převážně kyselých, ale snese i půdy vápnité, dobře snáší hnojení.

Rozšíření
V ČR hojně v nižších polohách vyjma území s písky, v horských oblastech vzácně nebo chybí, v současnosti na postupu. Celkově roste v Evropě kromě nejjižnějších a nejsevernějších oblastí, na východě až po Ural, druhotně v Severní Americe a v Japonsku.

Kosatec japonský (Iris laevigata)

Stanoviště: polostín-přímé slunce 
Výška nad: 71-80 cm 

Použití
Bahenní a vlhkomilné rostliny, mělký okraj vody (hloubka do 15 cm)

U vodní plochy působí mimořádně dekorativně kosatce japonské (Iris laevigata). Mají i další přívlastek květina tisíce podob, který potvrzuje jejich velkou tvarovou a barevnou rozmanitost. Jsou klenotem každé zahrady, protože v období kvetení jim nemůže konkurovat žádná kvetoucí rostlina. Kromě toho jejich svěže zelené vzpřímené listy zdobí zahradu i po odkvětu.

Skřípinec (Scirpus lacustris, Schoenoplectus lacustris)

Je rod hygrofytních až helofytních jednoděložných rostlin z čeledi šáchorovitých.

Popis
Je to většinou vysoká, robustní, převážně vytrvalá bylina s trsnatým nebo plazivým oddenkem, pomoci něhož se hlavně rozmnožuje. Duté, nevětvené, bezkolénkové lodyhy u některých druhů dosahují do výšky téměř 4 metrů a bývají zpravidla trojhranné, vzácněji oblé a táhle kuželovité, vyrůstají jednotlivě nebo v trsech. V některých případech mají listy bazální a listy na lodyhách odlišný vzhled. Lodyhy bývají porostlé v celé délce nebo alespoň v dolní polovině pochvatými nesouměrnými listy, na rozhraní pochvy a listové čepele je jazýček. Trávovité čárkovité čepele listů jsou ploché nebo v průřezu do V, většinou celokrajné. Mívají délku od 11 do 80 cm a šířku od 3 do 23 mm, bývají hladké nebo s nerovnými okraji i středním žebrem.

Květenství jsou zdánlivé vrcholová, někdy však i úžlabní, obvykle jsou podepřená 3 plochými listeny. Bývá to různě bohatý kružel, někdy stažený do hlávky, vytvořený z jednotlivých vícekvětých klásků nebo ze svazečků se 2 až 5, nebo i s více klásky. V květenství může být 50 až 500 klásků, které mívají v průměru 3,5 až 5 mm. Svazečky i samostatné klásky mohou být přisedlé nebo mají různě dlouhé hladké či drsné stopky. Květy, v převážné míře oboupohlavné, vyrůstají v paždí plev seřazených ve spirále, bývá jich v klásku od 10 do 50, vespod klásků bývá několik plev prázdných. Okvětí buď vůbec není, nebo je nahrazeno až 6  štětinkami kratšími než plevy. Tyčinky s prašníky na tenkých nitkách jsou zpravidla 2 či 3, svrchní semeník bývá dvou nebo třídílný a mívá čnělku se dvou nebo trojlaločnou bliznou. Plodem jsou obvykle drobné trojhranné nažky oboustranně nebo jednostranně vypuklé.

Rozšíření
Kosmopolitní rostliny, mimo vyloženě polopouštních a pouštních oblastí, tropických džunglí a území blízkých polárním krajům rostou hojně na obou polokoulích. Některé druhy jsou ryze sladkovodní, jiné slanomilné. Většinou však preferují stojící nebo jen velmi pomalu plynoucí vodu, bez vysokých vln. Hlavními místy výskytu jsou mokřady a vlhké půdy, rostou na územích v zátopových oblastech, u pramenišť vodních toků, při krajích vodních ploch, rybníků a jezer, také v lesích s vysokou hladinou spodní vody. Určité druhy rostou i nadmořské výšce 4000 m n. m. a koření až 2 m pod hladinou.

Rod je to poměrně široký, přestože z něho byly v nedávné době některé druhy vydělovány do nových rodů a jiné slučovány, obsahuje asi 35 druhů.

Popis
Rostlina s vystoupavou, oblou, lysou, téměř čtyřhrannou lodyhou, vysoká 25-40 cm. Listy přisedlé, poloobjímavé, kopinaté, na okrajích čepele jemně pilovité. Spodní lodyžní listy brzy zasychající. Květy umístěny jednotlivě v úžlabí listenů (pod kalichem 2 úzké listence). Kalich hluboce členěný v 5 nestejně dlouhých cípů. Koruna široce trubkovitá, tlamatá, dvoupyská, zbarvená bělavě, někdy s nádechem červené. Květní trubka naběhlá do žluta až hnědo žluta, často tmavěji žilkovaná. Plodem jsou kulovité tobol