Chov pstruhů v zahradním jezírku

Představa, že si v zahradním jezírku bude jeho majitel chovat pstruhy, které si čas od času vyloví a připraví na roštu, patří mezi poměrně časté a bývá zahrnována i do zadání na vybudování jezírka pro realizační firmy. Bohužel chov lososovitých ryb a takový způsob provozování jezírka není u většiny zahradních jezírek v České republice možný. Limitujícími faktory pro chov pstruhů jsou - teplota vody a zvýšený výskyt zejména vláknité, ale i ostatních druhů řas. 

Teplota vody: Mimo horských oblastí lze přes letní měsíce v jezírkách naměřit od 25 až do 28°C. Obsah kyslíku v takto teplé vodě nerovnoměrně a prudce klesá, což bývá příčinou úhynu pstruhovitých ryb, nejen v zahradních jezírkách. Požadavky pstruhů na úroveň kyslíku ve vodě jsou daleko vyšší, než u kaprovitých ryb nebo i jeseterů. Nedostatek kyslíku působí problémy zejména pstruhům větší velikosti, takže se občas stává, že osádka malých ryb v jezírku jednu sezónu vydrží, ale po dosažení větší velikosti následující rok uhyne. 

Zvýšený výskyt řas: Krmivo pro pstruhy, které je určené na rychlý růst dravých ryb, zatěžuje filtrační systém daleko více, než krmivo pro běžné druhy ryb. Nejen, že je nutné zachytit a rozložit látky, které vznikají při metabolizování potravy pstruhů, ale filtrace se musí vypořádat i se zbytky krmiva na dně, které ryby nestačily zachytit ve vodním sloupci. I při správně zvolené filtrační technice většinou voda obsahuje nadměrné množství živin. Výsledkem bývá zvýšený růst vláknité řasy. V profesionálních odchovných nádržích pro pstruhy řasa nezpůsobuje větší problémy, protože konstrukce těchto bazénů, které jsou úzké, dlouhé a hluboké bez jakýchkoli mělkých zón a s minimem světla, řase nevyhovuje. Horší je to u zahradních jezírek, která bývají naopak více či méně rozlitá do šířky s mělkými zónami, štěrkem a dostatkem světla. Řasa v nich může neomezeně bujet, což ztěžuje údržbu a pěkný není ani pohled na jezírko zarostlé řasou.
Mnoho z Vás jistě namítne, že potíže s vláknitou řasou bývají i u jezírek bez pstruhů a že je lze poměrně jednoduše vyřešit některými z přípravků proti řase. Bohužel máte-li v jezírku pstruhovité ryby, nesmíte použít žádný z přípravků, které jsou cílené na všechny druhy řas, protože jsou pro tyto druhy ryb vysoce toxické. U speciálních přípravků určených pouze k likvidaci vláknitých řas, které tyto druhy ryb tolerují, všichni výrobci nedoporučují jejich používání v bazénech s rybami, které jsou určené ke konzumaci. Z výše popsaných důvodů je tedy chov pstruhů v zahradním jezírku obtížný nebo nemožný. 

Výjimku, kdy lze v zahradním jezírku chovat pstruhy, tvoří jezírka s protékající vodou, která je možné napojit na potok nebo říčku s celoročním dostatkem kvalitní, čisté vody. Je-li zdroj vody dostatečný vzhledem k počtu chovaných pstruhů, mohou tato jezírka dobře fungovat i bez filtrace. Potíže nebývají ani s vláknitou řasou, která ve studené, neustále se měnící vodě nemá dobré podmínky pro svůj růst. Řase nevyhovuje ani nedostatek světla pod hladinou, který je zapříčiněný tvarem a profilem průtočného jezírka k chovu pstruhů.

Pokud máte doma vhodné podmínky k vybudování průtočného jezírka nebo pokud se chcete přes všechna negativa pokusit o chov pstruhů v zahradním jezírku, nabízíme několik rad. 

Jak tedy zbudovat takové jezírko?

Tvar: Na rozdíl od běžných jezírek bude tvar jezírka pro pstruhy úzký a dlouhý. Není nutný obdélníkový půdorys, dlouhé strany mohou být esovitě zvlněné, avšak pro dobré proudění vody doporučujeme jejich vzdálenost od sebe maximálně cca 2 metry. Úzký tvar minimalizuje osvícení hladiny sluncem a umožňuje rychlé proudění vody celým objemem jezírka. 

Stěny a dno: Nutné je vyzdění stěn ze ztraceného bednění, které zajistí hladké a kolmé stěny. Dno je vybetonované potěrovým betonem. Vyzdění stěn a vybetonování dna znemožní usazování nečistot a usnadní údržbu i fungování.

Hloubka: Jednoduše řečeno, čím hlubší, tím lepší. Pokud bychom měli vyjít z příkladu jezírka o šířce 2 metry a délce 5 metrů, potom by hloubka u krátké strany, kde se voda vrací z filtrace, měla být cca 1,5 metru a spádování dna k protější krátké straně by mělo končit v jejím středu v hloubce cca 2 - 2,5 metru (čím hlouběji, tím lépe). Dostatečná hloubka zajistí ochlazování vody a teplotní stabilitu. Prudké vyspádování dna a úzký tvar podpoří proudění nečistot od přítoku k sání na dně i na hladině. U průtočných jezírek napojených na potok bez filtrace umožní úzký tvar i spádování shromažďování nečistot v nejhlubším místě jezírka, kde mohou být snadněji odstraňovány. 

Mělké zóny: U jezírek pro chov pstruhů nebudujeme žádné mělké štěrkové zóny. Zóny s malou hloubkou by zásadně přispívaly k nežádoucímu ohřevu vody a narůstání vláknité řasy v nich by bylo jen obtížně zvládnutelné. Pstruhová jezírka jsou úzká a dlouhá a přechází hned do hluboké části bez příbřežních zón. 

Horní přepad vody: Přepad se buduje pouze u jezírek s protékající vodou, u kterých se umísťuje do krátké strany s největší hloubkou. Cílem je, aby voda, která přitéká do jezírka z protější krátké strany s nejmenší hloubkou, proudila na dlouho celým jezírkem a větší nečistoty sedimentovaly na dně pod horním přepadem. Z této části jezírka je pak možné je snadno odstraňovat.  Pro zhotovení horního přepadu volíme potrubí většího průměru, nejlépe 110 mm, které je dobré osadit nerezovým krytem proti možnému úniku ryb. 
Jezírka s nucenou cirkulací vody není nutné vybavovat horním přepadem. Eventuálního přebytku vody, např. po dlouhotrvajících deštích, využijeme k vyčištění filtrace. 

Dodatečné prokysličení vody: U jezírka průtočného nebo cirkulačního dosáhneme většího prokysličení vody nejefektivněji použitím přídavného čerpadla. Jeho výkon volíme podle velikosti jezírka a množství ryb. Čerpadlo umísťujeme volně do vody v místě, kde voda do jezírka přitéká z filtrace, nebo u průtočných jezírek samovolně. Výtlak z tohoto čerpadla vyvedeme těsně nad hladinu, případně napůl s hladinou, namíříme ho na protější krátkou stranu s největší hloubkou a na jeho konec nasuneme koleno 45°. Pomocí přídavného čerpadla dosáhneme zvýšení pro ryby přirozeného, horizontálního proudění, které bude těsně pod hladinou jezírka strhávat horní vrstvu vody okysličenou přirozeným atmosferickým tlakem a také unášet více nečistot k protější krátké straně. K posílení můžeme použít trubková nebo gravitační čerpadla. 

Filtrace: Jak je uvedeno výše, chov ryb určených na výkrm zatěžuje vodu nesrovnatelně více, tomu musí odpovídat i velikost a kvalita filtru. Volíme tedy zásadně komorové filtry větších objemů než pro běžná jezírka. Výborným řešením je také použití bubnového filtru na přečištění vody. 

Návrat vody z filtrace přes potok nebo vodopád: U těchto typů jezírek zvláště platí, že vodní prvky fungování jezírka ovlivňují spíše negativně. Potok nebo vodopád zbytečně zvyšuje teplotu vody (tím klesá obsah kyslíku), snižují proudění vody jezírkem a často se v nich tvoří vláknitá řasa. Proto čím kratší a jednodušší návrat do jezírka je, tím lépe funguje. 

Okolí jezírka: Žádoucí je zastínění co největší plochy hladiny. Nejbližší okolí jezírka vysázejte keři nebo stromy, případně pro umístění jezírka využijte stín budovy, zahradního domku, atd.

Chov jeseterů v jezírku pro pstruhy: Jezírko se pstruhy lze doplnit o některý z druhů jeseterů, kteří posbírají ze dna krmivo, které nezachytí pstruzi ve vodním sloupci. 

Chov pstruhů se v zahradním jezírku může dařit pouze za specifických podmínek (vyšší nadmořská výška, trvalý přítok kvalitní vody v patřičném množství). Chovu těchto ryb je nutné také přizpůsobit tvar jezírka a jeho okolí, zvětšit hloubku a naopak obětovat štěrkové zóny pro bahenní rostliny. Je nezbytné zvolit patřičný výkon filtrace i ostatní techniky. 
I po dodržení všech našich rad a doporučení, Vám bohužel nemůžeme zaručit, že bude právě ve Vašem jezírku možné chovat pstruhy. Nároky těchto druhů ryb na prostředí jsou poměrně veliké a možnosti jejich chovu se budou velmi lišit podle konkrétního místa, na kterém je jezírko vybudované.  

Datum poslední revize a doplnění: