Měď a zinek v zahradním jezírku

Měď

(chemická značka Cu, latinsky Cuprum)

Měď je stopový prvek, který je základní součástí výživy všech rostlin a živočichů, včetně člověka. Patří mezi prvky ovlivňující tvorbu enzymů, které jsou nezbytné pro růst a rozmnožování. Měď je tedy v přiměřené koncentraci žádoucí ve všech životních prostředích, včetně vody. Stopová množství mědi jsou i součástí krmiva pro ryby.

Problémy nastávají při překročení maximálního množství. Ve zvýšené koncentraci je měď, podobně jako zinek, velmi toxická pro všechny živé organismy, včetně rostlin. Patří mezi bioakumulační látky, což znamená, že je velmi těžké je přirozenou cestou odbourat a hromadí se v tělech, orgánech i v životním prostředí.

Měď a jezírko
Nebezpečná koncentrace mědi je různá pro měkkou a tvrdou vodu. Povolená úroveň Cu pro měkkou vodu je třikrát menší, než pro vodu tvrdou (tzn. v měkké vodě se účinky Cu projeví rychleji). Měď se dokáže ve vodním prostředí kumulovat, ukládá se do vrstev usazenin a sedimentů ve všech částech jezírka. Náhlé uvolňování mědi potom ovlivňuje např. úroveň pH, tvrdost a ostatní parametry vody. Měď je pro vodní organismy mnohem toxičtější, než pro člověka. Povolená koncentrace pro ryby je až stokrát nižší.

Vyšší úroveň mědi ve vodním prostředí je také jedovatá pro bakterie, včetně bakterií nitrifikačních, které využíváme k biologickému čištění vody ve filtru. Měď tedy může v jezírku způsobit likvidaci biologického odbourávání škodlivých látek (NH3, NO2) a jejich nárůst ve vodě. K náhlé otravě mědí dochází u jezírek zřídka, nejčastěji jsou to pozvolné, nespecifické změny v jeho fungování např. špatné fungování jinak správně zvolené filtrace, opakující se větší, či menší zdravotní problémy ryb, zdánlivě ničím nezapříčiněné úhyny ryb, nadměrný růst vláknitých řas apod.

Z uvedeného vyplývá, že přes nezbytnost stopového množství mědi v prostředí je tento prvek pro vše živé v jezírku velmi nebezpečný, je nutné ho sledovat a mít pod kontrolou.


Jak se může do jezírka dostat nadměrné množství mědi, případně zinku?

1. Dopouštěním vody ze střech
Tento poměrně často používaný zdroj ,,levné,, vody pro jezírko s sebou nese mimo jiných nevýhod (spláchnutí nánosů prachu včetně pylu ze střechy, nemožnost kontroly kvality vody, nutnost přepadu v jezírku) nebezpečí oxidace krytiny nebo střešních prvků. Nejen měděné nebo pozinkované střešní šablony, ale i okapy a svody po krátké době zoxidují a měď, či zinkování se začne nekontrolovaně uvolňovat do dešťové vody.

2. Používáním chemických přípravků na bázi mědi
Vždy bychom měli pečlivě číst návody a informace o složení různých přípravků, které se u jezírek používají. Zvláště u přípravků proti řasám doporučujeme vždy projít celý seznam látek, které přípravek obsahuje. Na prvních místech výrobci často uvádějí, že se jedná o bakterie a enzymy, následně je zmíněna Cu nebo CuSO4 (síran měďnatý). Přípravkům na bázi mědi se jednak lze vyhnout správně zvolenou UV lampou a čerpadlem, jednak měď v nich obsažená představuje hrozbu pro vaše jezírko. Díky schopnosti mědi kumulovat se ve vodním prostředí jsou tyto přípravky nebezpečné i při dodržení správného dávkování.

3. Používáním elektrických uvolňovačů mědi
Bohužel vlastnosti mědi a množství faktorů, které ovlivňují její momentální koncentraci v prostředí nebo organismech vedou k tomu, že přes záruku výrobců o bezpečnosti těchto technických zařízení, vám jejich používání nemůžeme doporučit.

4. Aplikováním rad různých ,,odborníků,,
V diskuzích a na různých stránkách se můžete setkat s radou, že omezit množství řasy v jezírku lze snadno:

• umístěním měděného drátu do filtrace
• nahrazením správného filtru jakýmsi trychtýřem, přes nějž pomalu proudí voda - tento způsob proudění dokonale vyčistí vodu v jezírku… trychtýř je samozřejmě vyroben z mědi…
• přidáním zázračných bakterií do jezírka - vždy doporučujeme pečlivě pročíst návod a hlavně složení těchto přípravků!

Zajímavé údaje o koncentraci mědi

Zinek

(chemická značka Zn, latinsky Zincum)

Tento základní stopový prvek je stejně jako měď velmi důležitý pro lidi, zvířata i rostliny. Opět, stejně jako u mědi, je velmi důležitá jeho koncentrace. Zatímco pro člověka není stanovena žádná minimální úroveň zinku v pitné vodě, pro ryby a vodní organismy je velmi jedovatý. Možnosti, jak se může zinek dostat do jezírek ve vyšších koncentracích, jsou stejné jako u mědi a jsou popsány výše. Jedovatost zinku opět závisí na tvrdosti vody. V měkké vodě je nebezpečný v daleko menších koncentracích než ve vodě tvrdé.

tabulky: zdroj: Pavel Pitter - Hydrochemie

Shrnutí

Toxicita mědi a jejích sloučenin pro vodní organismy vede ke snaze ji využít pro boj s nepříjemnými řasami v zahradních jezírkách. Ať už měď samotná nebo výrobky, ve kterých je obsažena, jsou ale pro jezírko velmi nebezpečné. Návody k používání mědi nemohou být přesné, protože složení vody je u každého jezírka specifické. Měď lze jen obtížně přirozeně odbourávat, má schopnost se v prostředí i organismech kumulovat. Doporučujeme tedy se používání mědi nejlépe úplně vyhnout, případně pečlivě dodržovat návody k použití, což platí i pro zinek. Při jakýchkoliv nejasnostech se poraďte s odbornou firmou.

Datum poslední revize a doplnění: